Karlík a továrna na čokoládu
Dneska jsem se koukal na takový normální film, jmenoval se Karlík a továrna na čokoládu. Ehm, normální.
Před tímto filmem mě zrazovala a varovala řada lidí a možná, že bych na ně i dal. Jenže. Za prvné mi to doporučila kamarádka, že je to naprosto boží, a za druhé jsem dneska neměl do čeho píchnout (měl, ale nechtělo se mi).
No a co na něj teda říkám? To je právě to, na co jsem se sám sebe zeptal na konci filmu. Cože? No dobrá dobrá, bylo tam hodně čokolády, nekecám. No bodejď, když se to většinu času odehrává v továrně na čokoládu! To ví i malé děti! Ha! A tady jsem trefil hřebíček, totiž, ono je to vlastně celé dětský film. Jo.
A filmy rádoby pro děti si často užívají mnohem více starší, to je fakt. Mi se třeba velice líbil Bridge to Terabithia. A Karlík? Překvapil, ale nic božího to zas nebylo.